„Přirozenou autoritu, která je neodmyslitelnou součástí osobnosti, se nelze naučit; buď ji člověk má, nebo ne,' domnívá se
Ivana Krumplová
z Pelhřimova. „K tomu se dále přidávají další aspekty, jež ji formují, jako jsou nabyté vědomosti, hlubší znalosti, osvojené dovednosti, osobní důstojnost, klid v jednání a rozvážnost, schopnost jít příkladem a také umění obhájit své vlastní názory. Autoritu nelze v žádném případě komukoliv vnutit; pedagog musí věřit sám sobě, vždy dodržet své slovo a musí být schopen rozhodně řešit veškeré nastalé problémy. Za jednu z naprosto klíčových zásad považuji důslednost - vytvořit jasná pravidla a dohlížet na jejich bezvýhradné dodržování, což je princip, který je stejně zásadní v pedagogické praxi jako při výchově potomků v domácím prostředí.'Pavel Bednář
z Říčan potvrzuje její postřehy: „Pro získání respektu a autority je zapotřebí mnohostranného úsilí a navíc musí všechny tyto faktory fungovat konzistentně a dlouhodobě. Osobní přesvědčivost znamená žít v souladu s tím, co hlásám. Důslednost pak spočívá v tom, že to, co prohlašuji, platí za všech okolností a mám to neustále pod kontrolou. Spravedlivost znamená aplikovat stejná měřítka na všechny. Znalost oboru je klíčová, neboť musím svůj obor mistrně ovládat. Přesah z jednoho oboru do druhého demonstruje pochopení širších souvislostí. Smysl pro humor - dvojsmysly, narážky, humorné situace či slovní hříčky mohou sice zdánlivě narušit vyučovací hodinu, ale paradoxně přispívají k uvolnění celkové atmosféry. Určité charisma je nezbytné - nelze si budovat autoritu, pokud působím jako uspávač hadů. Učitel se nesmí před celou třídou znemožnit (například projevit zbabělost, opít se či dlouhodobě působit zmateně), nesmí se vyhýbat řešení ani složitých a nepříjemných situací. Musí umět projevit odpuštění, vědět, kdy přestat vyvíjet tlak, a velkoryse zhodnotit nastalou situaci. Ostatní kolegové toto jednání obvykle akceptují bez námitek, ovšem pouze za předpokladu, že sami disponují patřičnou autoritou.'Lukáš Lis
ze Soběslavi. K jeho přípravě potřebuje pouze několik základních „ingrediencí': dobrou orientaci v probírané látce, značnou dávku spravedlnosti, ještě více porozumění, špetku humoru a přísnost - tu pak dochutí dle libosti samotného kuchaře i jeho „strávníků'. Podle jeho slov je tento recept poměrně přímočarý. Stačí všechny zmíněné složky smíchat dohromady. Někomu se podaří dosáhnout dokonalé „chuti' hned napoprvé, zatímco jiní musí přidávat přísnost i další suroviny a trpělivě sledovat, jak recepturu přijímají jeho „strávníci'. Obzvláště choulostivý je „vtip' - je těžké ho sehnat. Pokud přirozeně neroste na vaší vlastní „zahrádce', jen stěží ho pořídíte jinde. Je sice možné si jej „vypůjčit' od jiného pěstitele, ale „strávníci' velmi rychle odhalí, že jste jej nevypěstovali sami, a nebudou si na něm pochutnávat. „Na spravedlnosti, porozumění a vaší znalosti předmětu rozhodně nešetřete - čím více těchto přísad použijete, tím lepší bude výsledek,' radí Lukáš Lis. „Nemějte obavy, že byste tímto kořením pokrm znehodnotili.'A jaký názor na to mají ostatní „kuchaři'? „Znáte to. Každá svíčková je jiná, stejně tak si nelze vytvořit univerzální návod na autoritu. Někdo nakupuje ‚přílišnou přísnost‘ ve slevách - ta sice jídlo ochutí okamžitě, ale strávníkům brzy zhořkne na jazyku. Někteří ‚kuchaři‘ budou váš pokrm kritizovat, protože oni ho přece vaří lépe a odlišně. Jiní zase budou hanit vaši ‚zahrádku s humorem‘ a tvrdit strávníkům, že do jídla vůbec nepatří (obvykle jim jen závidí, že na vaší ‚zahrádce‘ něco roste, zatímco jejich je pustá). Já se snažím respektovat fakt, že každý zvykne vařit podle vlastního receptu. Pokud studentům chutná pokrm připravený jejich ‚šéfkuchařem‘, pak je vše v naprostém pořádku. Nejhorší situace nastane, když je ‚kuchař‘ přesvědčen o dokonalosti svého výtvoru. Vždy je co vylepšovat! Jsem zvědavý, zda sám někdy tento pokrm ‚dojím‘. Jistě však vím, že nikdy nebudu posuzovat ani negativně hodnotit kulinářské umění mých kolegů. Každý vaří podle svých schopností a vlastních preferencí. Pokud se jeho pokrm nedá jíst, obvykle v kuchyni příliš dlouho nezůstane.'
Ivanka Hájková
se ve školním prostředí věnuje mentorování začínajících pedagogů. „Učitel by měl být především zdravý a nastavený optimisticky. To představuje polovinu jeho pedagogických úspěchů,' uvádí ve shodě se svým doporučením vždy optimisticky naladěná žena, která na prostějovském gymnáziu vyučuje již 48 let. „Pokud chce učitel získat a udržet si respekt svých studentů, musí být na vysoké odborné úrovni a především musí umět své znalosti efektivně předat žákům. Studenti na našem typu gymnázia velmi dobře rozpoznají slabiny svého učitele a svým chováním jim to dávají najevo.'Jarmila Ichová
z Českých Budějovic. „Jedná se o komplexní směs různých faktorů, které musí být v dokonalé rovnováze a citlivě sladěny tak, aby odpovídaly specifické osobnosti daného pedagoga. V první řadě musí být učitel vždy připraven na výuku a být ve svém oboru skutečným expertem. Věta typu ‚to já nevím, dohledejte si to na internetu‘ rozhodně nepřidá na autoritě učitele. Učitel by měl být pro své studenty transparentní a spravedlivý, neměl by vykazovat výrazné výkyvy nálad. Je nezbytné dbát na to, aby ve třídě panovalo bezpečné prostředí. Měl by mít svou práci rád, měl by z něj vyzařovat pozitivní energie a celková spokojenost. Kdo dokáže přistupovat ke svým studentům jako k rovnocenným partnerům, ten s autoritou rozhodně nemá problém.'Hana Pacíková
z Holešova se pedagogické činnosti věnuje přes tři dekády. Velmi dobře si uvědomuje rozdíl mezi formální, vynucenou autoritou a tou neformální, která pramení z přesvědčivosti osobnosti pedagoga: „Každý školní rok je pro mě jedinečný,' vysvětluje svůj postoj. „Vy výuku stejné předměty a stejná témata, ale složení studentů v jednotlivých třídách se liší, a na to je nutné reagovat. Pro mě osobně je to i výzva, baví mě to. Vždy jsem cítila silnou potřebu přizpůsobit se studentům, kteří vyžadovali intenzivnější péči. Nebyli mi na obtíž, ani jsem nepotřebovala mít ve třídě samé vzorné žáky, kteří by bez jakýchkoliv poznámek plnili mé požadavky. Preferuji diskuzi, nikoliv absolutní poslušnost. Diskuze poskytuje oběma stranám prostor pro argumentaci, ale zároveň zvyšuje nároky na kvality pedagoga. Pro mě je naprosto zásadní vzájemný respekt mezi dvěma klíčovými aktéry vyučovacího procesu - učitelem i studentem. Nikdy jsem žádného ze svých studentů nepodceňovala ani se k nim nechovala bezohledně. Možná právě v tom spočívá klíč k mému pedagogickému úspěchu. Podotýkám však, že toto nelze naučit na žádné fakultě. Je to hluboce v nás, v našem srdci. Velmi si cením svých kolegů, kteří sdílejí a prosazují stejné výchovné a vzdělávací principy a přístupy jako já. Není jich mnoho, ale děkuji za to, že se můžeme vzájemně podporovat. A právě proto si také tak nesmírně vážím anket o nejoblíbenějšího učitele. Tito lidé jsou mé ‚krevní skupiny‘, nepotřebujeme si nic dokazovat, prostě si rozumíme.'Poznámka redakce
Samozřejmě se můžete těšit na rozhovor s držitelem titulu Zlatý Ámos 2018 a zároveň vítězem jubilejního 25. ročníku této prestižní ankety. Komu Lukáš Lis předá svou „korunu' vítěze, se dozvíme ve finále, které se uskuteční 23. března 2018. Rozhovor s laureátem ceny Zlatý Ámos 2017, Lukášem Lisem, jsme publikovali v časopise Řízení školy č. 6/2017 pod příhodným názvem: Z finalistů se stala skvělá parta (roz rozhovor je k dispozici také v online archivu našeho časopisu).
Život představuje nekonečný zdroj moudrosti, podnětů k zamyšlení a vnitřní motivace. Ať už hledáme hlubší smysl v našich partnerských vztazích, usilujeme o osobní štěstí, nebo se snažíme porozumět hlubším filozofickým konceptům existence, citáty o životě, lásce, přátelství a další moudrosti nám mohou odhalit zcela nová poznání.
V náročných životních obdobích mohou moudré citáty sloužit jako zdroj útěchy a povzbuzení, který nám pomáhá efektivně zvládat stres a nepříjemná zklamání. Citáty od lidí, kteří si prošli podobnými zkušenostmi, nám mohou naznačit, že nejsme sami, a že je skutečně možné překonat i ty největší životní překážky.
Mohou fungovat jako silný motivační nástroj, který nám pomáhá objevit v sobě sílu a odhodlání pokračovat, zejména když narážíme na překážky nebo usilujeme o dosažení našich životních cílů. Přečtením inspirativních citátů se můžeme nabít novou energií a odhodláním, ale podstatné je, abychom tuto vnitřní sílu přenesli i do praktického života; teprve pak se může náš život postupně proměňovat.
Citáty jsou jako malé okénko do hlubin myšlenek a životních zkušeností lidí, kteří již prošli cestou života před námi nebo kráčí životem s námi. Tyto perly moudrosti nám poskytují jedinečné pohledy, inspiraci, motivaci a cenné lekce o lásce, životě, vztazích a štěstí.
Předchozí článekDalší článek
Když se Markéta, vášnivá knihovnice s láskou k starým románům, poprvé setkala s Petrem, nadšeným hudebníkem s duší bláznivého rockera, v malebné kavárně na Staroměstském náměstí, nikdo z nich netušil, jak hluboce se jejich světy propojí. Jejich první rozhovor byl plný smíchu a překvapení, když zjistili, jak málo si jsou podobní, a přesto jak moc si rozumí.
První rande bylo jako vystřižené z filmu - procházka podél Vltavy, sdílení tajemství u sklenky vína a pocit, že tohle je něco výjimečného. Petr jí hrál na kytaru své vlastní písně, které Markéta s dojetím poslouchala, zatímco ona mu četla úryvky ze svých oblíbených knih. Postupně se jejich rozdíly začaly stírat a nahrazovat je vzájemné porozumění a obdiv.
Jednoho podzimního večera, když spolu seděli na petřínské rozhledně a dívali se na osvětlenou Prahu, Petr Markétu políbil a zašeptal: „Miluji tě.' V ten moment Markéta pochopila, že našla svou životní melodii a tu pravou osobu, s níž chce prožít zbytek svého příběhu.
Jejich láska rostla jako ta nejkrásnější růže, plná vzájemného respektu, vášně a sdílených snů. Dodnes se rádi vracejí do té kavárny, kde se jejich cesty poprvé zkřížily, a připomínají si, že i ty největší rozdíly mohou vést k té nejkrásnější harmonii, když srdce otevřou jeden druhému.