Toužíte po celoživotním partnerovi? Mým doporučením je zapomenout na uspěchanost. Jestliže prahnete po boku někoho, kdo sdílí vaše životní přesvědčení, je rozumné věnovat vzájemnému poznávání dostatek hodin. Ale to neznamená, že s ním musíte ihned začít sdílet společný život. Proč se vyplatí počkat na uvolnění hormonu lásky - oxytocinu - a nepropadat klamu iluzorních vidin?
První rande by se dalo nazvat prvotním krůčkem k partnerství. Spousta lidí stále tápe, jak by takové setkání mělo vypadat, jak se chovat, co se sluší a jaké chování naopak není vhodné. Nejprve bych doporučila sjednotit si v sobě, co vlastně od rande očekáváte. Pokud vám jde o hlubší vztah, navrhuji soustředit se na vlastní emoce a následovat je. Dokážete se vedle protějšku uvolnit, s radostí se smát, těšit se a necítíte potřebu si na nic hrát? Anebo pociťujete nervozitu, hodnocení, napětí a tlak?
Právě to, jak se cítíte v přítomnosti druhého, by mělo být tím hlavním "hodnotícím ukazatelem". Navrhuji se tedy méně soustředit na to, co je na povrchu (vzhled, společenské postavení atd.) a více vnímat hlubší hodnoty. Kvalitní partnerství se totiž zpravidla nebuduje na základě toho, co vidíte, ale toho, co cítíte, a to je ohromný rozdíl.
Jak se k prvnímu rande postavit? Zásadní je si ho co nejvíce užít a nezatěžovat se přehnanými očekáváními. Buďte spontánní, autentickí a upřímní a netlačte na pilu, vnímejte to tak, že to buď vyjde, nebo se to nepodaří. Jestliže máte z rande pozitivní pocit a rádi byste se s protějškem sešli znovu, je to pozitivní signál pro budoucnost. Že to naopak nezafungovalo? Nevnímejte to jako tragédii, každé setkání je zkušeností a každé z nich vás posouvá blíž k tomu pravému člověku.
To, co se dnes odehrává ve společnosti, bychom mohli definovat jako spěch a stres. V současné době má spousta lidí tendenci vrhat se do partnerského vztahu až příliš rychle. Nedopřávají si čas na vzájemné poznávání. Následkem toho se může jednat o partnerství, které není založeno na lásce, ale na prchavé zamilovanosti a chtíči, neboli sexuální přitažlivosti. Ze začátku jsou lidé zamilovaní a šťastní. Houpou se na vlnách euforie. Jenže tato zamilovanost zhruba po půl roce až 2 letech vyprchá. Začátky vztahů totiž významným způsobem ovlivňují hormony.
Ve chvíli, když se nám někdo líbí, začne se uvolňovat hormon fenylethylamin, o kterém se někdy také hovoří jako o motýlcích v břiše, růžových brýlích či opilosti láskou. Hormon fenylethylamin, který se produkuje v limbickém systému mozku - části zodpovědné za emoce, totiž v člověku vyvolává podobné blažené účinky jako pervitin.
Je nicméně třeba zdůraznit, že tento hormon nemá nic společného s láskou, ale souvisí se sexuální energií, chtíčem a sexuálním napětím, které můžeme pociťovat ke spoustě lidí. Příjemné pocity, které hormony vyvolávají a jejichž hladina se může ještě navýšit s příchodem intimity do vztahu, však časem odezní.
Zhruba do dvou let se hormon fenylethylamin z těla odplaví a vy začnete svého protějška vidět reálně. Všimnete si jeho chyb, začnete si vzájemně vadit, nemůžete se shodnout a ve vztahu se začnou objevovat hádky, které mohou vést až k ukončení vztahu.
Proč partnerství založená pouze na tom, že se jeden druhému líbí, často končí tak brzy? Protože vedle sebe máte někoho, kdo k vám neladí. V celé té uspěchanosti jste ho totiž nestihli pořádně poznat. Představte si puzzle. Jednotlivé dílky musíte otáčet, dobře si je prohlédnout a zkoušet, zda pasují k dalšímu dílku. Puzzle nesložíte se zavázanýma očima.
Proč lidé tak snadno podlehnou tomu, co vidí v růžových brýlích?
Hormonu fenylethylaminu snáze podléhají lidé, kteří jsou:
Tento hormon se u nich spouští velice často a téměř s kýmkoliv. Navíc se postupem času může spouštět směrem k více lidem. Z toho je tedy jasné, že se nejedná o pravou lásku, ale skutečně o opojení hormony.
Emoční nenasycení se nejčastěji objevuje u těch, kteří v dětství strádali. V dnešní uspěchané době se na žebříček hodnot staví často ego. Když jsou rodiče zaneprázdněni, na děti jim nezbývá čas a ty většinu času tráví s mobilem nebo tabletem v ruce, chybí jim pak kontakt a blízkost. Tyto děti pak mohou v dospělosti navazovat ukvapené vztahy. Často se podřizují i tomu, co jim nevyhovuje, protože očekávají, že jim partner jejich emoční vyprahlost doplní (dosytí). Jakmile však ze vztahu vyprchá zamilovanost, zjišťují, že jim partner vlastně nevyhovuje.
Druhou skupinou jsou pak děti, kterým se rodiče věnují až příliš. Dávají je na různé kroužky, chtějí, aby byly vzdělané a aby vynikaly. Někdy mají ambice, aby jejich dítě bylo zkrátka nejlepší. Je jejich chloubou.
I v tomto případě však mezi dětmi a rodiči může chybět blízkost, tradice a vřelost. Namísto nich se vyzdvihuje a posiluje egoismus a pýcha. Děti pak strádají, protože tyto rodinné hodnoty nepoznaly.
Jak se rodí láska? Aby vznikla opravdová láska, musíte druhého dobře poznat. A to vyžaduje čas, během kterého se buduje důvěra. Celý proces trvá několik měsíců, někdy dokonce i roků.
Jestliže je vám dotyčný blízký a sympatický i po tom, co vyprchal hormon zamilovanosti, jste na dobré cestě. Po hormonu zamilovanosti totiž na řadu přichází jiná látka. Říká se jí oxytocin. Pomáhá mezi partnery vytvářet hlubší pouto. Jde o hormon důvěry a lásky.
Vybudování zdravého svazku stojí na partnerství. Jak nalézt „toho pravého'?
TIP: Přečtěte si článek Nemůžu najít partnera - co s tím?
Abychom mohli nalézt protějšek, o který se můžete opřít, musíte být nezávislí na okolí, umět se opřít sami o sebe a může být také nápomocné umět se zdravě vymezit. Nemusíte se lidem přizpůsobovat jen proto, že někoho potřebujete. Měli byste mít zdravou sebedůvěru a umět říct ne.
Jestliže víte, co máte a nemáte rádi, a pokud víte, co od života chcete, můžete začít hledat člověka, který bude mít podobné životní hodnoty jako vy. Cítíte, že potřebujete pomoct s poznáváním sebe sama? Svěřte se terapeutovi, který se stane vaším průvodcem na cestě za sebou samým.
Být dlouho bez partnera může být pro spoustu lidí stresující, ať už z emočního, fyzického nebo společenského hlediska. U některých lidí samota vede k pocitům osamělosti, frustraci a k vytváření tlaku od okolí nebo od sebe samých rychle najít partnera. Že samota tíží i vás? Pak je na čase podniknout kroky vstříc změnám ve svém životě.
Pokud jste dlouhodobě nedobrovolně single, pak ve vás pravděpodobně tato situace přirozeně vyvolává otázky týkající se vlastní hodnoty a sebedůvěry a také obavy z toho, že nejste schopni najít někoho, s kým byste vytvořili a rozvíjeli kvalitní vztah. Dlouhodobá samota však zároveň může být jedinečnou příležitostí k hlubší sebereflexi a prostorem k osobnímu rozvoji.
Jestliže se vám delší dobu nedaří nalézt partnera, je užitečné zamyslet se nad možnými příčinami, které mohou mít kořeny ve vašem vlastním chování či vzorcích.
Sebereflexe je zásadním krokem k osobnímu růstu, ale je také nezbytné aktivně na sobě pracovat a vědomě se rozvíjet. Zde je několik praktických kroků, jak začít:
Tip: Místo toho, abyste přistupovali k seznamování jako k honbě za výsledkem, je důležité pozměnit svůj způsob přemýšlení a soustředit se spíše na proces. Namísto očekávání, že z každé akce musí „něco být', je lepší přistupovat k seznamování bez nátlaku. Zkuste si užít samotné zážitky, rozvíjet se, získávat nové zkušenosti a poznávat nové lidi bez okamžitého očekávání, že musíte zaujmout a polapit vysněného partnera.
4. Terapie a Koučink: Vyhledání odborné pomoci může být dalším krokem ke zlepšení kvality vašeho života. Terapie může pomoci rozklíčovat stará zranění, neproduktivní vzorce chování, překonat bloky, které vám brání v nalezení partnera, a pracovat s vaším očekáváním a pootočit váš mindset. Terapie je zároveň prostorem, kde můžete otevřeně mluvit o svých obavách a očekáváních bez strachu z odsouzení.
Cítíte-li se uvězněni v samotě, je důležité učinit první kroky ke změně. Můžete začít tím, že se zaměříte především na sebe a provedete si jakousi inventuru. To vám pomůže identifikovat oblasti, na kterých byste měli pracovat dále. Nezapomínejte, že hledání partnera není závod, ale proces, ve kterém je klíčové nalézt nejprve dobrý vztah k sobě. Ať už využijete terapii, zaměříte se na osobní růst, nebo rozšíříte svůj okruh sociálních aktivit, důležité je neustrnout a být otevřeni novým příležitostem.
Potkala jsem ho na online seznamce, kde jsem se už dávno nehlásila. Můj prst se na chvilku zastavil nad profilem a nakonec jsem odeslala zprávu. Petr se mi zdál zajímavý, měl v sobě něco tajemného, co mě lákalo. Začali jsme si psát, sdíleli jsme sny, obavy i úsměvné momenty. Zprávy se měnily v hovory, a hovory se měnily v touhu po setkání.
První rande v kavárně bylo jako vystřižené z filmu. Cítila jsem se tak pohodlně, jako bych ho znala už roky. Smích, vzájemné porozumění a jiskra, která se rozzářila mezi námi, způsobily, že čas jako by se zastavil. Další schůzky následovaly jedna za druhou, a naše pouto se prohlubovalo. Procházky nočním městem, romantické večeře a dlouhé rozhovory se staly pevnou součástí našich životů.
Jednoho dne, při procházce po Karlově mostě, Petr poklekl a požádal mě o ruku. Slzy štěstí mi stékaly po tváři, když jsem souhlasila. Věděla jsem, že jsem našla toho pravého, svou spřízněnou duši. Svatba byla krásná, plná lásky a radosti. Náš příběh pokračuje dál, s každým dnem silnější a hlubší. Láska se rodí v nečekaných okamžicích a na seznamce jsem nalezla svůj největší poklad - Petra.