Když se ocitnete v samotě, otevírá se vám jedinečná příležitost k hlubokému zamyšlení. Využijte tento čas k ujasnění si svých životních cílů a aspirací. Je to ideální období pro zhodnocení vlastních priorit, snů, budoucích plánů, zvyků a společenského okruhu, ve kterém se pohybujete. Jak zdůrazňuje psycholožka a koučka Lucie, toto období představuje vynikající příležitost k uvědomění si, jaký typ osobnosti skutečně vyhledáváte pro budoucí soužití. Proto neváhejte toto období plně využít pro svůj samostatný, naplněný život; ostatně, být chvíli sám rozhodně není žádná ostuda.
LUI Singles: HonzaZdroj: JS; Oliver Cuadra
Jak náročné je nalézt si k sobě tu pravou či toho pravého?
Klíčové je, co pro nás pojem „ideální' vlastně znamená, a je důležité si tuto představu v hlavě utřídit. Osobně si cením u partnera dobrého srdce, přitažlivého vzhledu a schopnosti společně růst a rozvíjet se v rámci našeho vztahu. Pokud tyto základní atributy jsou přítomny a zároveň absentují jakékoli varovné signály či závislosti, pak je pro mě ideál naplněn. Všechny potenciální obtíže se pak dají řešit. Jaký tedy ideál definujete pro sebe? Pokud si to jasně stanovíte v teorii a jste následně ochotni být v praxi flexibilní, pak mi nalezení ideálního protějšku nepřipadá jako nepřekonatelná překážka.
Není snad lepší zůstat sám, než někoho zoufale postrádat?
Nemyslím si, že na té „urputnosti' je cokoliv negativního. Naopak je obdivuhodné, když si člověk jasně uvědomuje, co chce, a aktivně si za tím jde. Pokud k celému procesu seznamování přistupuje zodpovědně a nikomu svým úsilím neškodí, pak je to pro něj jen ku prospěchu. Lásku pak pravděpodobně nalezne mnohem dříve než někdo, kdo se na rande s novým člověkem vydá maximálně jednou za rok.
Jak rozpoznáme, že je náš vztah toxický?
Projeví se to na našem vnitřním pocitu, kdy neustále prožíváme úzkost - ať už z partnera, samotného vztahu, či z nejisté budoucnosti. Taková úzkost může mít mnoho příčin. Může jít například o partnerovu závislost, která negativně ovlivňuje váš společný život, nedostatek respektu v jeho chování, časté lhaní, nespolehlivost, nepředvídatelnost, neschopnost efektivně komunikovat, nebo dokonce používání manipulačních taktik, jako je gaslighting či sociální izolace. Je dobré vnímat toxicitu spíše jako spektrum než jako černobílou kategorii. Pro jednoho člověka může být lež toxická na úrovni 6, zatímco pro druhého na 9. Vše závisí na vašich osobních limitech a tom, co jste ochotni tolerovat.
Není v takovém případě lepší zůstat raději úplně sám?
Jednoznačně ano. Člověk, který se nachází ve špatném vztahu, je pouhé dva kroky od navázání kvalitního spojení, zatímco single jedinec je od něj vzdálen pouze jeden krok.
Pokud je člověk momentálně nezadaný, na co by se měl soustředit?
Doporučila bych trochu té již zmíněné „urputnosti'. Klientům často vysvětluji, že hledání lásky je podobné matematice. Pokud se na schůzku vydáte pouze jednou za rok, vytváříte si tím jednu šanci na nalezení partnera. Když však absolvujete deset schůzek, vaše šance se desetinásobně zvýší. Statisticky platí, že z online seznamek vede ke vzniku vztahu zhruba jedna schůzka z deseti. Teoreticky tedy můžete do roka potkat někoho skvělého. Stačí jen chtít a přistoupit k tomu s určitou dávkou systematičnosti a sportovního ducha. Netvrdím, že je to vždy snadné, zvláště když vás nějaké rande zklame, ale je to dosažitelné.
Mám na mysli, zda by se v tu chvíli měl člověk skutečně zaměřit na sebe a na budování lásky k vlastní osobě, a teprve poté hledat partnera?
Podle mého názoru se tyto dva aspekty vzájemně nevylučují, naopak. Při práci se svými single klienty se obvykle věnujeme oběma oblastem současně - jak jejich osobnímu rozvoji, tak procesu aktivního hledání partnera. Období samoty je ideální pro ujasnění si životních cílů, zhodnocení vlastních priorit, snů a plánů, a také pro hlubší reflexi nad našimi návyky a sociálním prostředím. Tyto poznatky nám pak pomohou lépe si představit, jaký typ osobnosti by se k nám hodil. Pokud vám to zní jako náročný proces, celý tento proces se stává jednodušším, pokud máte průvodce, který vás v této oblasti dokáže navigovat - někoho, kdo si podobnou cestou již prošel, a to nejen sám, ale i s hesly stovek lidí před vámi. Na druhou stranu, pokud se cítíte emocionálně vyčerpaní z předchozího vztahu nebo kvůli jiným životním okolnostem, rozhodně není vhodné tlačit na pilu v hledání partnera a něco na sílu protlačovat. Lepší je dopřát si čas na zotavení.
Je tedy reálné, aby byl člověk šťastný i v okamžiku, kdy je sám?
Samozřejmě. Tato svoboda může být nesmírně osvěžující a je příjemné mít více času na přátele, koníčky a rozvoj kariéry. Přesto bych doporučila neizolovat se po příliš dlouhou dobu, ideálně maximálně po dobu jednoho roku. Člověk je od přírody společenský tvor a vztahy mu obecně prospívají. Dlouhodobá samota může oslabit jak psychické, tak fyzické zdraví. Existují sice jedinci, kteří nepotřebují partnerské vztahy a blízkost jim není příjemná, ale takových případů je skutečně minimum a často se jedná o specifické poruchy osobnosti.
Existují určité typy lidí, kteří zkrátka nedokážou být sami?
Podle teorie MBTI například „baviči' často inklinují k vyhýbání se samotě. Obecně extroverzní jedinci také preferují společnost a možnost sdílení zážitků. Jinak se domnívám, že nejde ani tak o nějaký specifický „typ' člověka, jako spíše o to, zda je daný jedinec v souladu sám se sebou a se svým životem. Čím více nám vadí vlastní osobnost nebo čím méně máme rádi svůj život, tím více můžeme toužit po někom, kdo nám poskytne rozptýlení od nepříjemné reality.
Myslíš si, že je špatné přecházet z jednoho vztahu do druhého?
Ano, ve většině případů to skutečně není správný přístup. Pravděpodobně to naznačuje, že daná osoba snadno opouští stávající vztah, jakmile se jí naskytne zdánlivě lepší příležitost, nebo že utíká, když u svého partnera odhalí nějaké nedokonalosti. Tito lidé často projevují emoční nezralost, neumí řešit problémy, nechtějí nebo nejsou schopni konstruktivně komunikovat. Jejich hlavní motivací je zábava a potěšení a své osobní potřeby staví nad vše ostatní. Tímto svým „přelétaváním' způsobují zmatek v srdcích druhých, ale i ve svém vlastním. Věřím, že my všichni (s výjimkou psychopatů) máme v sobě hluboce zakořeněnou morálku a ubližujeme i své duši, když nerespektujeme druhé.
Existují tedy situace, kdy by člověk neměl být sám a singl život pro něj prostě není vhodný?
Jak jsem již zmínila, pro většinu z nás je život v single stavu prospěšný krátkodobě, ale rozhodně není vhodný dlouhodobě. Kvalitní partnerský vztah může být skutečným zdrojem pomoci, podpory, povzbuzení a pocity bezpečí a přijetí. A to se jen tak snadno nenajde jinde než právě v romantickém svazku.
Jsou lidé, kteří kvůli svému single životu trpí a upadají například do depresí?
Rozhodně, a není jich málo. Já osobně jsem k nim nějakou dobu patřila. První rok v single stavu byl příjemný, druhý byl neutrální, třetí už mě skutečně přestal bavit a čtvrtý mě vyloženě iritoval. Zpětně si uvědomuji, že jsem se měla méně spoléhat na náhodná setkání a nevěřit moudrům typu „přijde, až to budeš nejméně čekat'. Někdy to tak skutečně může být, ale rozhodně to není univerzální pravidlo. Jsem velmi vděčná, že se mi nakonec osvědčila online seznamka, kde jsem potkala svého současného manžela. Doufám, že náš příběh je důkazem, že to je možné, a že na seznamkách se dají najít skutečně fajn lidé.
Co byste poradila singles, aby se cítili lépe?
Soustřeďte se na svůj osobní rozvoj - pracujte na své psychice, kariéře a na vztazích s rodinou a přáteli. Zároveň k procesu seznamování přistupujte aktivně. Například si stanovte cíl absolvovat jednu schůzku každé dva týdny nebo jednou měsíčně, dokud nenajdete někoho, s kým si opravdu sednete. A hlavně, nebuďte zahořklí vůči online seznamkám, protože právě zde v dnešní době vzniká většina nových vztahů. Pokud budete pasivně čekat na oslovení nebo příznivou náhodu, můžete čekat i několik dlouhých let.
Myslíš si, že nespokojeným singles pomáhá meditace a uvědomění si sebe sama? Návrat k sebelásce?
Rozhodně ano. Práce na vlastní psychické pohodě je totiž prospěšná v jakékoli životní fázi. My lidé máme přirozenou touhu po pokroku a osobním růstu. Stagnace nám neprospívá, a dlouhodobé strádání už vůbec ne. Zkusme se tedy soustředit na budování pozitivního vztahu k sobě samým, na zkoušení nových věcí, experimentování s rutinami a na ujasňování si své životní vize. Pokud budeme mít pocit, že naše vlastní snahy o seberozvoj nám nepřinášejí dostatek užitku, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.
Není budování sebelásky jednodušší, když člověk nemá partnera?
Pokud nám partner nevyhovuje, je sebeláska stokrát snazší, když jsme sami. Ale pokud máme skvělého partnera, pak je sebeláska paradoxně úplně nejjednodušší. Proč tomu tak je? Mnoho z nás se neustále kritizuje za různé nedostatky, ať už se týkají našeho vzhledu, charakteru nebo dovedností. Když máte úžasného, milujícího partnera, bude pravidelně zdůrazňovat vaše silné stránky a upevňovat vás v nich. Zároveň vás mile překvapí, že mu některé z vašich domnělých nedostatků vůbec nevadí, nebo je dokonce miluje! To nám může přinést inspirativní a terapeutický nadhled, a naše sebeláska pak může skutečně rozkvést.
LUI Singles: SergejZdroj: JS; Oliver Cuadra
Je samota skutečně uzdravující?
V určitých případech tomu tak rozhodně může být. Ale pouze tehdy, pokud k ní takto přistupujeme. Pokud je naše zkušenost s ní pozitivní a máme pocit, že skrze ni osobně rosteme, pak je vše v naprostém pořádku. Pokud je člověk sám teprve několik týdnů a už mu samotná představa samoty neskutečně vadí, doporučuji probrat tuto situaci s odborníkem - pravděpodobně máte v sobě nevyřešená témata, která je třeba zpracovat. Pokud je samota již dlouhodobá a nevyhovuje vám, nesnažte se ji uměle „zlepšit'. Místo toho proaktivně přistupte k aktivnímu seznamování. Čas je naše nejcennější komodita - není třeba pasivně čekat, až se naše nepříznivá situace vyřeší sama. A navíc, aktivní řízení vlastního života bez spoléhání se na příznivé náhody či osud představuje jednu z nejefektivnějších životních strategií.
Zdroj: Lucie Thomas, IG: Lucie Thomas, redakce
Jako společenští tvorové máme vrozenou potřebu intimity, sdílení a příslušnosti k nějaké skupině. Výzkumy jasně prokazují, že sociální izolace je pro naše zdraví škodlivá. U osamělých jedinců se častěji vyskytují kardiovaskulární a autoimunitní onemocnění a často dochází k výraznému poklesu kognitivních funkcí. Z toho vyplývá, že mezilidské vztahy jsou pro nás nezbytné.
Nemusí se nutně jednat pouze o partnerské vztahy. Naše společnost má tendenci stavět partnerství na piedestal a považovat ho za jedinou cestu k naplněnému životu. Zatímco velká část lidí touží po romantickém partnerovi, existují i ti, kteří vedou spokojený život bez něj a svou potřebu blízkosti naplňují prostřednictvím jiných typů vztahů, což je naprosto v pořádku.
Představa, že partnerský svazek by měl být založen na silných emocích, je poměrně novodobý koncept. Objevila se během období romantismu, přibližně před dvěma sty lety. Dříve bylo manželství primárně ekonomickou dohodou, která sloužila k akumulaci majetku. Historička Stephanie Coontz, která se specializuje na historii manželství, uvádí, že v minulosti lidem připadalo pošetilé zakládat takto zásadní životní krok na něčem tak proměnlivém, jako jsou emoce a zamilovanost. Možná jsme to s tou romantikou poněkud přehnali; idealizujeme si skutečnou lásku a máme nerealistická očekávání ohledně toho, jak by měla vypadat.
Jsme k tomu utvrzováni knihami, filmy a také my sami toužíme prožít příběh velké lásky, najít svou spřízněnou duši, někoho, kdo nás dokonale doplní. Nezadané povzbuzujeme slovy: „Počkej, až přijde ta pravá láska, poznáš to!' nebo „Nehledej lásku, ta pravá láska si tě najde sama.' Máme pocit, že na vztahu není třeba aktivně pracovat, a když se objeví problém, vnímáme ho jako signál nekompatibility. Tyto představy vytvářejí enormní tlak na současné partnerské vztahy.
Změnila se společenská norma; být single je dnes mnohem více akceptováno. Mladé lidi povzbuzujeme, aby si užívali života, studovali, cestovali a soustředili se na budování kariéry, než aby spěchali do manželství. Vývojový psycholog Jeffrey Arnett hovoří o nové životní fázi, během níž je zcela normální, ba dokonce žádoucí, být nezadaný a není nutné se do vztahů hnát. Příležitostí k navázání nových známostí je díky online seznamkám sice více, ale samotný proces seznamování je čím dál tím více individualizovaný, a tudíž i náročnější.
Samotné námluvy jsou dnes mnohem více individualizované, což klade vyšší nároky na naši schopnost komunikace a orientace v sociálních situacích. V minulosti bylo jednodušší najít partnera díky společenským normám a omezeným možnostem. Dnes máme svobodu volby, což je skvělé, ale zároveň to znamená, že musíme aktivněji a vědoměji vybírat a budovat vztahy. Tento proces může být vyčerpávající a často vede k pocitu osamělosti, i když jsme obklopeni potenciálními partnery.
Anna se poprvé podívala na Petra přes zaplněný parket na svatebním veselí své kamarádky. Jeho smích se nesl celou místností a ona cítila neznámé chvění. Nebyla zvyklá na první pohledy, její předchozí vztahy vznikaly postupně, ale něco v jeho očích ji uchvátilo. Oslovil ji s prostou otázkou o ceně květin na stole, ale způsob, jakým se na ni usmál, ji přesvědčil, že to byl záměr.
Následovala výměna telefonních čísel a první rande v oblíbené kavárně na Staroměstském náměstí. Povídali si celé hodiny, odhalovali společné zájmy i tajné sny. Petr ocenil její intelekt a jemný humor, zatímco Anna obdivovala jeho klidnou sílu a upřímnost. Každé další setkání prohlubovalo jejich vzájemnou náklonnost. Zjistili, že sdílí nejen vášeň pro cestování, ale i podobný pohled na životní hodnoty.
Vrchol jejich společného objevování nastal během výletu do Českého Švýcarska. Když seděli na vrcholu kopce a sledující západ slunce nad skalními útvary, Petr jí s dojetím v hlasu vyznával lásku. V ten moment Anna pochopila, že našla nejen partnera, ale svou spřízněnou duši, někoho, s kým může budovat společnou budoucnost plnou porozumění a neochvějné podpory.