Romantické rande pro vášnivé singles

Jakmile jsem se navrátil z cest, na kterých jsem hledal vnitřní klid, bez váhání jsem si řekl, že se neponořím do neutuchajícího žalu a nebudu hledat původce mého údělu mimo sebe, i když by to bylo bezpochyby nejjednodušší a nejpohodlnější naplnění "radostného" staromládeneckého života. Mít zlost na všechno a na každého. Mám za to, že by mi to šlo dobře, ale všichni víme, že život není vždycky fér, a to z pohledu každého jedince, jenž si dokáže najít svoje reálné, ale i mylné nespravedlnosti. Já se nebudu spravedlivě rozhořčovat nad svými křivdami, které se prostě dějí každému, a prostě si najdu skvělou partnerku. Ideálně na zbytek života mého a nejlépe i na zbytek jejího života. Počkat, to zní skoro děsivě, ale chtěl jsem tím říci, že v mém hledáčku jsou dámy - mého věku, nanejvýš mínus pět let a plus dva roky. Mám za to, že tak může snáz dojít ke vzájemnému porozumění, když jsme dospívali ve stejné době. U ženy mladší o celou generaci, bych se těžko zbavil jakéhosi otcovského komplexu a já nikoho nechci vést životem, mentorovat ani vychovávat.

Doma jsem si stáhnul aplikaci na seznámení do mobilu, na základě doporučení nezadaných kolegyň z práce a stal se tak, takříkajíc, lovcem šťastných zítřků. Ani jsem se nijak záměrně neprofiloval a netrvalo dlouho a usmálo se na mě štěstí v podobě drobné sympatické blondýnky. Říkala si Lili a byla o pět let mladší než já, což bylo v mém stanoveném limitu. Hezky se z fotek usmívala a já měl dojem, že je to ona, se kterou se společně protlučeme zbytkem našich let. Teď maličko prozradím dopředu, jak to dopadlo. Nedopadlo to dobře. Libuše, jak se jmenovala, usoudila, že, a teď cituji, "Jsi na můj vkus moc spořivý". Pokud to někdo přečte do konce, budu vděčný za jakoukoliv reakci. Dokážu se z chyb poučit, zejména když opět začínám chodit na schůzky po čtvrtstoletí, tudíž chápu, že nemusím znát nové trendy randění, tuto novou dobu. Ještě docela nedávno bych si ani nepomyslel, že se vrátím zase na začátek, když jsme si s bývalou partnerkou slíbili, že to bude už navždy. Ale znáte to. Člověk slibuje a plánuje a osud se mu směje. Ale zpět k paní Libuši.

Byl teplý, vlhký květnový pátek a já se rozhodl a pozval Lili na rande, na první kávu po zhruba desetidenní výměně zpráv přes Whatsapp. A ona neřekla ne. Dali jsme si sraz na Kampě lehce po patnácté hodině. Přišla přesně a vypadala totožně jako na fotografiích. Perfektní, ale ne nijak přehnaný make-up, blond vlasy upravené do roztomilého culíku, srdečný úsměv, zářící oči. Svůdný dekolt odhaloval hluboký výstřih béžových letních lehkých šatů nad kolena, lehké hnědé sako přes ruku, otevřené letní střevíčky na podpatku a barva laku na nohou sladěna s lakem na rukou a rtěnkou. Když o sebe žena pečuje a promýšlí to, tak se mi to líbí a Lili se mi zalíbila ihned na první pohled. Dali jsme si třicet minut a pak se může každý bez vysvětlení zvednout a odejít bez dalšího pokračování, pokud to tak bude cítit. Na kávu jsme zašli do Werichovy vily. Rozpočet na první schůzku jsem si určil na zhruba sedm set korun, tudíž káva i zákusek pro oba. Po půlhodině nikdo z nás neodešel a vydrželi jsme až do zavírací doby v pohodové konverzaci o všem možném. Bavila mě společnost Lili. Následně jsme se šli projít večerní Prahou a zakotvili v Lobsterii na Národní třídě, že si dáme jen jeden noční drink. Já jel autem, takže jsem si objednal nealkoholické mojito. Ona autem nebyla, tak vypila dvě láhve italského bílého vína, ale vše v klidu, pít uměla a stále se chovala jako dáma. Kolem půlnoci jsme si dali večeři. Nechal jsem ji vybrat a šel si odskočit na toaletu. Spolehlivě si objednala ty nejdražší steaky a můj rozpočet se v tu chvíli už počtvrté překročil. Mylně jsem ji odhadl na lehký salát s bruschettou, v tak pokročilou hodinu. Zdálo se, že se od sebe nehodláme odtrhnout, ale v půl druhé ráno jsem řekl, že i zítra je den a ukončil to, dřív než začne svítat. Byl jsem už docela unavený, ale nabídl jí samozřejmě odvoz. Ten přijala a před jejím bytem na Smíchově, kde bydlela, jsme se shodli, že to bylo velmi příjemných skoro deset hodin, a že to zcela jistě nebylo naše poslední rande a jestli mě může na rozloučenou políbit. Očekával jsem romantickou, stydlivou pusu ve stylu lehkého políbení na tvář, ale překvapila mě. Natočila si mě čelem a strčila mi jazyk hluboko do úst. Důkladně s ním vymetla celou mou ústní dutinu, snad ve snaze nalézt ještě kousek steaku. Vypitý litr a půl bílého vína v ní zřejmě zapůsobil. Usmála se, hravě mi olízla nos a vesele odkráčela od auta. Chvíli jsem se díval na její vlnící se zadek. Byl stále v jejím věku hezky vypouklý. Ráno jsem s obavou zkontroloval zůstatek na platební kartě, kolik budu muset dočerpat na další rande a začal sám sebe přesvědčovat, abych brzdil, jelikož první rande se mi finančně i časově vymklo z rukou. Ten den jsem byl jak omráčený, naštěstí byla sobota a má dcera byla u své matky.

Za tři dny jsme měli druhou schůzku, s tím, že by ráda do kina na jeden konkrétní film. Fajn historické romantické drama není úplně můj šálek kávy, ale zase je tam tma a ona je taková kontaktní. Prostě bych se věnoval jí než smutnému dramatickému ději na plátně. Tři roky v celibátu se na mě podepsaly a dostal jsem prostě mužskou touhu po blízkosti ženy, která o mě projevila zájem. Sešli jsme se v multiplexu skoro dvě hodiny před promítáním. Opět přišla přesně a tentokrát v elegantních, světlých lněných kalhotách mrkvového střihu s koženým páskem se zlatou sponou LV. Lodičky na vysokém podpatku jí opticky prodlužovaly nohy, upnuté světlé tričko zvýrazňovalo její hezky plná ňadra a na svůj věk se zdála velmi pevná, ale možná je to jen dobře zvolená podprsenka. Hezky voněla a make-up opět bez jediné chybičky. Koupil jsem vstupenky a šli jsme si dát něco k snědku. Ve všech "levných" restauracích bylo přeplněno. Navrhl jsem sushi running bar, jelikož tam bylo pár míst u pásu volných. Zpražila mě pohledem, že pokud sushi, tak jedině japonská restaurace, která se rovněž nacházela v patře a nebyl v ní téměř nikdo. Bylo zřejmé proč. Nejlevnější jídlo byla polévka za 349 Kč, kterou jsem si samozřejmě objednal s tím, že japonské polévky zbožňuji. Objednala si nějakou syrovou, nepříliš voňavou rybu s čerstvou řasou a mé předsevzetí zabrzdit v utrácení vzalo definitivně za své. Po jídle se mi svěřila, že má ráda Toffifee, tak jestli bychom si ho nekoupili k filmu. Každý jednu krabičku v menu s nápojem místo popcornu, který se lepí na zuby. Souhlasil jsem a šel k pultu. Ale 220 Kč za krabičku čokolády a půllitr vody už mě vytočilo, ne že bych na to neměl, ale z principu. O pár pater níže v Albertu se to samé dalo koupit za 49 Kč. Toffifee nabízeli v akci za 34 Kč a Mattonku za 15 Kč. Poslal jsem ji do sálu a seběhl dolů. Za 132 Kč jsem měl troje Toffifee a dvě lahve s pitím. Opatrně jsem to propašoval do sálu přes šilhajícího uvaděče a mohl spatřit Libušiny rozzářené oči nad třemi krabičkami čokolády. V sále to probíhalo dle předpokladů. Cítil jsem po letech vůni ženy tak blízko, a jelikož kino bylo téměř prázdné, tak netrvalo dlouho a v rohu potemnělého sálu proběhlo chvílemi až příliš intenzivní vzájemné líbání, objímání a hlazení, až se z toho točila hlava. Absolutně jsem netušil děj filmu, natož jeho název. Dodnes si na to nedokážu vzpomenout. Její dobře zvolená podprsenka, ale nebyla zřejmě příliš kvalitní, i když vydržela nápor vášně. Po projekci byla její prsa výrazně níže, ale nic dramatického. Vyšli jsme ze sálu a Lili mě pozvala k sobě domů na kávu, ač bylo jasné, o co ve skutečnosti půjde. Vášeň přenést do soukromí a plně tak odhodit zábrany veřejného místa. Dobře jsme si rozuměli, jiskřilo to, chemie fungovala, tak proč ne. Cestou jsme se zastavili ještě pro láhev vína, jen tak na chuť. V bytě nás ovšem čekalo překvapení v podobě jejích dvou dětí (13 a 15 let), že prý se jí táta nemohl dovolat, že si je k sobě vezme až zítra, protože tam má dnes na návštěvě nějakou novou tetu. Lili mi ovšem tvrdila, že má jen jednoho syna a navíc už dospělého, žijícího si svým, zcela na ní, nezávislým životem. O těchto dvou dospívajících, posměšně až vyzývavě na mě zírajících, se mi nějak zapomněla zmínit. Rázem bylo po očekávané romanci vášnivé noci. Libušin pohled říkal vše. Pochopil jsem to, sklopil uši a odešel. Než jsem odešel, vzala mi z ruky lahev vína, koupenou na chuť. Asi ji potřebovala ten večer víc než já. Mě chuť stejně přešla.

Dva dny se nic nedělo a pak přišla sprcha v podobě ukončení tak slibně se vyvíjejícího vztahu. Že to nemůže, že o tom hodně přemýšlela, že to bylo sice hezké, ale nemyslela si, že budu tak "uškrcený" kvůli pár stokorunám za občerstvení do kina. Že jestli něco nenávidí, tak jsou to lakomí lidé. Byl jsem v šoku, veškerou čokoládu snědla sama a ani mi nenabídla. Nikde ani náznak, že by mě ona chtěla, byť symbolicky, někam pozvat. Zaplatil jsem vše, co jsme společně chtěli, i co chtěla jen ona. Jako chlap s tím nemám žádný problém a je to můj problém, když to nechám dojít tak daleko. Nikdy ani náznak vysvětlení toho, proč lhala o dětech. Kde byla tedy chyba? Jak uvažují ženy?

Byl jsem ženatý, jak jsem už zmínil, dvacet pět let, takže už jsem z navazování nových vztahů vypadl. Budu se muset nad sebou zamyslet. Vůbec se zamyslet nad navazováním nových vztahů ve věku 50+. Domníval jsem se, že se v tomto věku už dá předpokládat určitá nejen sociální vyzrálost, mít jasno o svém životě a nemít potřebu cokoliv zatajovat. Každý už má nějaké životní zkušenosti, tak stačí ty špatné potlačit, vzít si ty dobré a tím pro toho správného partnera být sám tím správným partnerem. Možná naivní úsudek, tak uvidím, jaká mě čekají na tomto poli další dobrodružství.

„Propojte výlet se západem slunce. Soutěž o nejvíce romantické rande roku bude mít jasného vítěze.'