Být delší dobu bez životního druha se pro nemalé množství jedinců může jevit jako zátěžová situace, ať už v rovině citové, tělesné či společenské. U části populace samota často ústí v pocity izolovanosti, zklamání a navíc vyvolává nutnost, danou buď vnějším prostředím, nebo vlastními vnitřními požadavky, uspěchaně si někoho najít. Cítíte, že tíha osamění doléhá i na vás? Poté nastal vhodný moment aktivně směřovat k transformaci vašeho osobního bytí.
Jestliže setrváváte v nedobrovolném stavu osamělosti po delší časové období, je pravděpodobné, že ve vás tento stav zcela pochopitelně probouzí zamyšlení nad osobní cenou a vlastní sebedůvěrou. Současně se mohou objevit i obavy z neschopnosti objevit jedince, s nímž byste dokázali utvořit a prohlubovat plnohodnotné pouto. Přesto, dlouhodobá osamělost představuje mimořádnou šanci k hlubšímu introspektivnímu zkoumání a zároveň slouží jako prostor pro individuální růst.
Jestliže se vám po delší období nedaří nalézt vhodného protějšku, je nanejvýš prospěšné hlouběji se zamyslet nad potenciálními faktory, jež mohou pramenit z vašeho osobního jednání či zažitých schémat.
Introspekce představuje zásadní fázi na cestě k individuálnímu zdokonalení, avšak je stejně tak klíčové na sobě aktivně a cílevědomě pracovat. Níže uvádíme několik konkrétních doporučení, jak se do procesu pustit:
Rada: Namísto toho, abyste na proces seznamování pohlíželi jako na nutnou honbu za definitivním výsledkem, je nezbytné přetvořit své mentální paradigma a soustředit se spíše na samotný průběh. Namísto fixních očekávání, že z každé události musíte „něco vytěžit', je mnohem prospěšnější přistupovat k navazování kontaktů bez jakéhokoli tlaku. Pokuste se prožívat jednotlivé okamžiky, neustále se zdokonalovat, sbírat čerstvé zkušenosti a poznávat nové osobnosti, aniž byste okamžitě očekávali, že musíte nutně okouzlit a získat svého ideálního životního druha.
4. Terapeutická podpora a koučování: Vyhledání profesionální asistence může představovat následující stádium na cestě k pozvednutí úrovně vašeho bytí. Terapie je schopna napomoci dešifrovat dávná citová zranění, rozpoznat neefektivní modely chování, překonat psychické překážky, jež vám znemožňují nalézt partnera, a zároveň pracovat s vašimi představami a přetransformovat vaše myšlenkové uspořádání. Zároveň terapie nabízí bezpečné útočiště, kde lze upřímně hovořit o svých úzkostech a nadějích, aniž byste se museli obávat jakéhokoli odsuzování.
Jestliže vnímáte, že jste lapeni v osamělosti, je zásadní podniknout úvodní kroky k radikální proměně. Pro začátek se můžete primárně soustředit na své vlastní já a provést si jakousi osobní „revizi'. Tento proces vám napomůže jasně identifikovat sféry, v nichž byste měli pokračovat v dalším rozvoji. Mějte na paměti, že hledání životního druha není žádný sprint, nýbraj pozvolný proces, v němž je naprosto nezbytné nejprve si vybudovat zdravý vztah k sobě samým. Ať už se rozhodnete využít terapeutickou pomoc, soustředit se na individuální zdokonalování, nebo zvětšit svůj okruh společenských kontaktů, klíčové je nezůstat pasivní a přijímat nové šance s otevřenou myslí.
Pátráte po spřízněné duši pro celý život? Vřele doporučuji zcela opustit jakékoli představy o spěchu. Toužíte-li mít po svém boku někoho, kdo plně rezonuje s vašimi základními životními principy, je velice prospěšné dopřát vzájemnému poznávání dostatečnou časovou dotaci. Tento fakt ovšem automaticky neznamená, že s dotyčnou osobou musíte okamžitě začít sdílet domácnost. Proč se tedy vyplatí trpělivě vyčkat na působení hormonu oxytocinu a nepodléhat okouzlení známými „růžovými brýlemi'?
Úvodní setkání lze bez nadsázky označit za počáteční fázi na cestě k rozvoji partnerského pouta. Přesto se četní jedinci stále potýkají s nejistotou, jak by se takovéto rande mělo ideálně vyvíjet, jaké chování je na místě a co naopak nikoli. Nejdříve bych vřele navrhla, abyste si v sobě samých detailně vyjasnili, co od daného setkání skutečně očekáváte. Jestliže je vaším cílem navázání partnerského svazku, pak důrazně doporučuji věnovat pozornost svým vnitřním pocitům a nechat se jimi vést. Jste schopni se v přítomnosti dotyčného uvolnit, otevřeně se zasmát, projevit radost a necítíte potřebu hrát jakoukoli roli? Nebo naopak vnímáte napětí, cítíte se hodnoceni, pod tlakem a zažíváte nervozitu?
Přesně to, jaký pocit ve vás přítomnost druhého člověka vyvolává, by mělo sloužit jako primární „ukazatel hodnoty'. Proto radím věnovat menší pozornost tomu, co je pouhým zevnějškem (kupříkladu vzhled, společenské postavení atd.), a naopak se více zaměřit na podstatnější, hlubší aspekty. Plnohodnotné pouto totiž zpravidla nevybudujete na základě toho, co je vizuálně vnímáno, nýbrž na tom, co vnitřně prožíváte, a v tom spočívá markantní rozdíl.
Jaký přístup zvolit k prvnímu rande? Klíčové je si jej maximálně vychutnat a nezatěžovat se přehnaně velkými představami. Zůstaňte sami sebou, projevujte se autenticky a buďte otevření; nic nenuťte, přijměte to tak, že buď se to podaří, nebo nikoli. Jestliže z daného setkání plynou příjemné pocity a máte zájem se s druhou osobou opětovně spatřit, jedná se o velmi pozitivní znamení pro další vývoj. Pokud se naopak věci nevyvinuly podle představ? Nevnímejte to jako katastrofu; každé rande je cennou zkušeností a každé z nich vás přibližuje k nalezení vaší spřízněné duše.
Současné společenské dění bychom mohli charakterizovat jako neustálou honbu za rychlostí a silným tlakem na výkon. V dnešní éře má značné množství jedinců sklon vrhat se do partnerských svazků s až přílišnou ukvapeností. Neposkytují si dostatečný prostor pro důkladné vzájemné seznámení. V důsledku toho může vzniknout vztah, jenž není založen na autentické lásce, nýbrž na prchavém okouzlení a touze, jinými slovy na silné sexuální přitažlivosti. V úvodních fázích se jedinci cítí opojeni zamilovaností a šťastni. Vznášejí se na vlnách euforických pocitů. Ovšem toto okouzlení se zhruba v rozmezí šesti měsíců až dvou let postupně vytratí. Počáteční stadia partnerství jsou totiž v zásadním měřítku ovlivněna hormonální aktivitou.
V okamžiku, kdy nás někdo zaujme, dochází k uvolňování hormonu fenylethylaminu, jenž je někdy metaforicky označován jako „motýlci v břiše', „růžové brýle' nebo „opojení láskou'. Fenylethylamin, produkovaný v limbickém systému mozku - části, jež je odpovědná za řízení emocí - totiž v lidském organismu způsobuje pocity rozkoše, srovnatelné s účinky pervitinu.
Nicméně je nutné podotknout, že tento hormon není nijak spojen s pravou láskou, nýbrž se vztahuje k sexuální energii, touze a erotickému napětí, které jsme schopni vnímat vůči mnoha jedincům. Příjemné vjemy, jež jsou hormony způsobeny a jejichž koncentrace se může ještě zvýšit s nástupem intimního styku do partnerství, se ovšem postupem času rozplynou.
Přibližně do dvou let se fenylethylamin z lidského těla zcela vyloučí a vy začnete svého protějšku vnímat s realistickým nadhledem. Postřehnete jeho nedostatky, začnete si navzájem překážet, nebudete se schopni domluvit a ve vašem partnerství se začnou zjevovat konflikty, jež mohou vést až k úplnému rozpadu svazku.
Z jakého důvodu partnerství, jež jsou postavena výhradně na vzájemné vizuální sympatii, tak často a brzy končí? Důvodem je, že vedle sebe máte osobu, která k vám skutečně nepatří. V důsledku veškerého toho spěchu jste jej totiž nestihli skutečně do hloubky poznat. Vizualizujte si skládačku. Každý dílek je potřeba otáčet, pečlivě si jej prohlédnout a ověřit, zda koresponduje s ostatními segmenty. Puzzle nelze složit se zavázanýma očima.
Co je příčinou, že se jedinci tak snadno nechají strhnout tím, co vnímají skrze „růžové brýle'?
Vlivu fenylethylaminu podléhají s větší lehkostí tací, kteří jsou:
U těchto osob se tento hormon aktivuje s velmi vysokou frekvencí a prakticky s kymkoli. Kromě toho se v průběhu času jeho působení může rozšířit na širší okruh osob. Z toho je zřejmé, že se nejedná o skutečnou lásku, nýbrž o autentické opojení vlivem hormonální aktivity.
Emocionální deprivace se nejčastěji projevuje u jedinců, kteří v útlém věku trpěli citovým nedostatkem. V dnešním hektickém období se na pomyslnou škálu hodnot často vyvyšuje ego. Jestliže jsou rodiče pohlceni svými povinnostmi, nezbývá jim na potomky dostatek času a ti pak tráví většinu svého volného času s mobilním telefonem či tabletem v ruce, což způsobuje, že jim následně chybí skutečný kontakt a citová blízkost. Tito jedinci pak v dospělosti mohou inklinovat k navazování uspěchaných partnerských svazků. Nezřídka se podřizují i věcem, jež jim nejsou po chuti, neboť doufají, že jim partner jejich emocionální prázdnotu vyplní (nasytí). Jakmile se ovšem z partnerského pouta vytratí počáteční okouzlení, uvědomí si, že jim daný protějšek ve skutečnosti nevyhovuje.
Druhou skupinu tvoří děti, jimž se rodiče věnují s přehnanou intenzitou. Zapisují je do rozmanitých kroužků s očekáváním, že budou mít vynikající vzdělání a dosáhnou výjimečných výsledků. Občas mají ambiciózní představy, aby jejich potomek byl jednoduše tím nejlepším. Je jejich pýchou.
I v tomto scénáři však mezi potomky a jejich opatrovníky může postrádat skutečná blízkost, rodinné tradice a srdečnost. Místo toho se klade důraz na egoismus a pýchu, jež jsou dále posilovány. Děti pak trpí, jelikož se s těmito fundamentálními rodinnými hodnotami nikdy neseznámily.
Jak dochází ke vzniku citu zvaného láska? Pro zrození autentického citového pouta je nezbytné druhého člověka skutečně do hloubky poznat. To ovšem vyžaduje dostatek času, v jehož průběhu se postupně vytváří vzájemná důvěra. Celý tento „projekt' se rozvíjí po dobu několika měsíců, v některých případech dokonce i let.
Pokud vám je daná osoba blízká a stále sympatická i poté, co počáteční hormon zamilovanosti pominul, pak se nacházíte na správné cestě. Po odeznění vlivu hormonu zamilovanosti totiž nastupuje na scénu jiná chemická substance. Nese název oxytocin. Napomáhá mezi partnery utvářet hlubší a pevnější pouto. Jedná se o hormon vyvolávající důvěru a lásku.
Konstrukce zdravého partnerství spočívá na principech skutečné spolupráce. Jak tedy objevit „tu pravou osobu'?
RADA: Prostudujte si článek „Nedaří se mi objevit partnera - jak dále?'
Aby se vám podařilo nalézt životního protějšek, na kterého se můžete spolehnout, je nezbytné být autonomní vůči vnějšímu prostředí, umět se opřít o vlastní síly a rovněž se zdravě vymezit. Není nutné se přizpůsobovat druhým jen z důvodu, že někoho postrádáte. Měli byste disponovat zdravou mírou sebejistoty a být schopni říci „ne'.
Jestliže jste si vědomi svých preferencí a antipatií, a pokud znáte své životní aspirace, pak můžete začít pátrat po osobnosti, která bude rezonovat s vašimi vlastními životními principy. Cítíte, že potřebujete podporu při objevování svého vlastního nitra? Obraťte se na terapeuta, jenž se stane vaším průvodcem na této fascinující cestě k sebepoznání.
Anna nikdy nebyla velkým fanouškem online seznamek. Považovala je za místo plné povrchních konverzací a zklamání. Jednoho deštivého večera v Praze, spíše z nudy než z naděje, se přece jen rozhodla zkusit štěstí. Procházela profily, když narazila na Martina. Jeho popis byl nečekaně vtipný a autentický, s fotografií, kde se smál s opravdovou radostí při túře v Beskydech. Po krátké výměně zpráv, které překvapivě rychle přešly od zdvořilosti k hlubším tématům, se rozhodli pro první schůzku v malé kavárně na Letné.
Jejich první setkání bylo plné nečekaného smíchu a plynulé konverzace. Z počáteční nervozity se brzy stalo příjemné uvolnění. Martin vyprávěl o své vášni pro staré české filmy a Anna s nadšením sdílela své zážitky z horolezectví. Od té chvíle se jejich dny proplétaly. Chodili spolu na dlouhé procházky podél Vltavy, objevovali nové galerie a trávili hodiny povídáním o všem možném, od snů o cestování po drobné starosti všedního dne. Postupně zjišťovali, že si nejen rozumí, ale že se navzájem doplňují a inspirují.
Zlom nastal během víkendového výletu na Šumavu. Během jedné túry je zastihla prudká bouřka. Mokří a promrzlí se museli ukrýt pod skalním převisem. V tu chvíli, uprostřed divoké přírody a za zvuku hromů, si uvědomili, jak moc si na sobě vzájemně záleží. Martin Anně nabídl svou poslední tabulku čokolády a deku, kterou s sebou vždycky nosil. Anna v jeho očích viděla nejen starost, ale i hluboké spojení, které dalece přesahovalo pouhé online seznamování. Byl to moment, kdy si uvědomili, že jejich pouto je mnohem silnější než jakákoli aplikace mohla předstírat.
Od té doby uběhlo několik let. Anna a Martin žijí spolu v útulném bytě v pražských Dejvicích, kde si vytvořili svůj malý svět plný vzájemné podpory a lásky. Jejich příběh je důkazem, že i v digitálním věku je možné najít spřízněnou duši, stačí být otevřený novým zkušenostem a naslouchat svému srdci. Ačkoli se seznámili na seznamce, jejich skutečná láska se zrodila v reálném světě, kousek po kousku, den za dnem.